Zimní spotřeba elektřiny v domácnosti: Jak zvládnout největší energetickou zátěž roku
Zimní spotřeba elektřiny je tím, co se nejvíce propíše do účtů za celý rok. V zimním období se projeví rozdíly mezi bytem a domem, mezi starou a novou stavbou, mezi jednotlivými způsoby vytápění. Kdo má zimní spotřebu pod kontrolou, může lépe nastavit zálohy, plánovat investice do úspor a vyhne se nepříjemnému překvapení při vyúčtování.
Zvýšená zimní spotřeba elektřiny
Vzhledem k výši spotřeby elektřiny v českých domácnostech, představuje zima nejnáročnější část roku. Jsou kratší dny a nízké teploty. Vyšší nároky na komfort bydlení se promítají nejen do vytápění, ale i do zvýšeného využívání osvětlení, ohřevu vody a provozu domácích spotřebičů. Doma trávíme více času, častěji zapínáme televizi, počítače a audio systémy. Více času trávíme vařením či pečením.
Spotřeba elektřiny se může výrazně lišit podle typu bydlení, stáří stavby, způsobu vytápění, ale i velikosti domácnosti. Současně je třeba odhalit, kde elektřina v zimě nejrychleji mizí.
Elektřina jako doplněk při vytápění
Zatímco v letních obdobích slouží elektřina k provozu spotřebičů a větší zátěž vzniká jen v případě klimatizace, v zimních obdobích může být zapojena i do vytápění. Pokud domácnost nevytápí plynem, může se elektřina podílet i na vytápění, ohřevu vody a temperování objektu v době nepřítomnosti. To se často využívá například u rekreačních objektů nebo skladovacích prostor.
Kde se elektřinou netopí, roste spotřeba kvůli častému svícení nebo může být více využita například v koupelnách v otopných žebříkových tělesech či doplňkových přímotopech.
Rozdíly spotřeby v bytě a v rodinném domě
Důležitým faktorem pro zimní spotřebu elektřiny je typ bydlení. Byty mají obecně nižší energetickou náročnost než rodinné domy. Je to dáno menší obytnou plochou a také sdílením stěn se sousedními byty, což snižuje tepelné ztráty.
V bytě, kde se elektřina používá pouze pro běžný provoz a ohřev vody, se zimní spotřeba od zbytku roku příliš neliší. Jiná je situace v rodinném domě. Větší objem prostoru, vyšší nároky na temperování, samostatný elektrický bojler nebo tepelné čerpadlo, se postarají o vysoký zimní odběr.
Spotřeba ve starších a nových stavbách
Stáří budovy má na zimní spotřebu nezanedbatelný vliv. Starší zástavby a zejména domy postavené před rokem 1990 trpí často vyššími tepelnými ztrátami. Nedostatečné zateplení, stará okna a zastaralé rozvody znamenají, že při stejném způsobu vytápění spotřebují energie mnohem více.
Novostavby a rekonstruované domy využívají lepší izolace, kvalitní okna a často i moderní technologie, jako rekuperační jednotky nebo chytré regulace. Díky tomu je jejich zimní spotřeba elektřiny o desítky procent nižší než u starších domů stejné velikosti.
Samozřejmě je největší rozdíl patrný tam, kde se elektřina používá k vytápění nebo k provozu tepelného čerpadla.
Vysoká spotřeba při vytápění elektřinou
Pokud je elektřina využívána k vytápění, je bezesporu nejvyšší položkou na vyúčtování. Přímotopy, akumulační kamna, podlahové vytápění nebo tepelné čerpadlo spotřebovávají v zimních měsících více elektřiny než všechny ostatní domácí spotřebiče.
U přímotopového vytápění se spotřeba běžného rodinného domu může pohybovat mezi 5 až 10 tisící kWh za jednu topnou sezonu. Většina této energie připadá na zimní měsíce. Akumulační vytápění je o něco úspornější, zejména při využívání nízkého tarifu.
Ohřev vody v zimním období, významný odběr
Ohřev vody představuje další významnou složku zimní spotřeby elektřiny, zejména v domácnostech bez plynu. Elektrický bojler nebo průtokový ohřívač pracují v zimě intenzivněji kvůli nižší vstupní teplotě vody. Současně máme pocit většího chladu a teplou vodu využíváme déle, než je zapotřebí i při běžném mytí rukou.
Orientačně lze počítat s tím, že jedna osoba spotřebuje na ohřev teplé vody přibližně 1,2 až 1,5 tisíc kWh ročně. Na zimní měsíce připadá (na tři měsíce) zhruba třetina této hodnoty, tedy 400 až 500 kWh na osobu.
Pračky a sušičky zvyšují spotřebu
V zimních měsících roste spotřeba elektřiny i u spotřebičů, které v létě využíváme méně. Typickým příkladem jsou sušičky prádla, protože přirozené venkovní sušení není možné. Pračky navíc zvládají větší objem prádla kvůli nepříznivému počasí.
Kondenzační sušička spotřebuje přibližně 2–4 kWh na jeden cyklus, zatímco modely s tepelným čerpadlem zhruba polovinu. Při sušení několikrát týdně může domácnost spotřebovat 200–400 kWh za zimu. Spolu s častějším vařením, pečením a delším svícením jde o položky, které se výrazně promítnou do zimního vyúčtování.
