Chyba, kterou dělají majitelé kondenzačních kotlů často. Hlídáte teplotu vratné vody?

Nastavení kotle pro správnou teplotu vratné vody

Vratná voda rozhoduje o tom, nakolik se podaří ochladit spaliny a získat energii ukrytou ve vodní páře. U zemního plynu se kondenzace začíná výrazněji uplatňovat při teplotě vratné vody pod 55 °C. 
Čím více se podaří snížit teplotu vody, tím větší prostor otevíráte úsporám. 
Investované desítky tisíc do nového kotle mohou být zbytečné, pokud kotel neprovozujete správným způsobem.

Kondenzační kotel a studená zpátečka

Při spalování zemního plynu vzniká teplo, oxid uhličitý a vodní pára. U klasického kotle odcházejí horké spaliny včetně páry komínem. Energie, kterou obsahují, je ztracena. Kondenzační kotel je navržen tak, aby spaliny ochladil natolik, že část vodní páry zkondenzuje. Při změně vodní páry na kapalinu se uvolňuje teplo a kotel je toto teplo prostřednictvím výměníku schopen předat topné vodě namísto toho, aby odešlo se spalinami. Jenže aby pára kondenzovala, musejí být spaliny dostatečně ochlazeny. 
Na vratné vodě proto má být nastavena hranice 55 °C. Kondenzace je plynulý proces a skutečný rosný bod závisí mimo jiné na složení spalin a přebytku vzduchu. Nastavení na 55 °C je jen orientační hranicí.

Začátek je 55 °C a zamiřte k ideálnímu cíli 

Začněte tak, že se dostanete pod hranici rosného bodu. Čím chladnější je vratná voda, tím více vodní páry může ve výměníku kondenzovat a tím více latentního tepla kotel využije. 
Výborným partnerem je kondenzační kotel pro podlahové vytápění, protože to nepotřebuje extrémně horkou vodu. Tím zůstává vratná voda dostatečně chladná. 
S klasickými radiátory kotel funguje dobře v případě, že jsou schopny provozu při nízké teplotě.

Problémem je nastavení na 70 °C

U běžného domu s radiátory se často setkáme s nastavením výstupní teploty na 70 °C. Horká voda projde radiátory, část tepla odevzdá a vrací se například na 60 °C. Tím vytváří vratná voda pro kondenzaci mnohem horší podmínky a kondenzace není zcela využita. 
Pokud lze dům vytápět i při nižších teplotách, například při vratné vodě na 40 °C, jsou podmínky ve výměníku zcela jiné. Spaliny lze ochladit více, vzniká více kondenzátu a kotel pracuje efektivněji.

Netopte méně, topte chytřeji a levněji

Radiátor při nižší teplotě předá místnosti menší množství tepla. Ale namísto krátkého intenzivního ohřívání může topný systém pracovat delší dobu s nižší teplotou vody. Radiátory nebudou na dotek horké, zahřívání může trvat déle, ale udrží požadovanou teplotu v místnosti. 
Potřebná výstupní teplota závisí na tepelné ztrátě domu, venkovní teplotě, velikosti radiátorů, typu radiátorů, průtoku vody, vyvážení soustavy i požadované pokojové teplotě. 

Ekvitermní regulace

Teplotu snižujte postupně a reagujte na změny počasí venku. Jakmile bude výkon radiátorů nedostatečný, teplotu topné vody opět zvýšíte. Smyslem není dostáhnout 50 nebo 55 °C. Důležité je najít kompromis mezi optimální teplotou a potřebami domu a jeho obyvatel. Dům při venkovní teplotě 10 °C potřebuje méně tepla než při -15 °C. Přesto řada lidí ponechá na kotli jedno nastavení. 
Problém vyřeší ekvitermní regulace. Ta mění výstupní teplotu vody podle venkovní teploty. Nejvyšší teplotu bude kotel potřebovat jen po pár nejchladnějších dní.

Funguje i se starými radiátory

Kotel dobře funguje i se staršími radiátory. Ty bývaly často navrhnuty s výkonovou rezervou.  Pokud byl dům zateplen, prošel výměnou oken, úpravou stropů nebo jiným opatřením pro snížení tepelné ztráty, mohou radiátory pokrýt současnou potřebu i při nižší teplotě. 
Teplota na displeji kotle představuje teplotu vody vystupující do topného systému. Pro kondenzaci je ale důležitá teplota vody, která se vrací. Každý dům má jiný průtok radiátory, jinou velikost i množství těles, jiné tepelné ztráty. Proto je třeba období testování nebo servisní diagnostika.

Důležitost hydraulického vyvážení

Problémem starých domů bývá i to, že soustava je špatně hydraulicky vyvážená. Radiátory blízko kotle dostávají nadměrný průtok, ale vzdálené místnosti se zahřívají nedostatečně. Řešením není zvýšení teploty na kotli. 
Hydraulické vyvážení zajišťuje odpovídající rozdělení vody mezi jednotlivé části soustavy. Dalším problémem bývá cyklování. Kotel se rychle rozběhne, ohřeje vodu. Následně jej vypne pokojový termostat a ten jej po chvíli znovu zapne. Účinnější bývá dlouhý a klidný provoz s nižší teplotou.

Kondenzační kotel je nejúspornější na podzim

Ideální podmínky pro kondenzaci nevznikají při největších mrazech. Radiátory vyžadují vysokou teplotu vody a roste i teplota vody, která se vrací zpět. Tepelné ztráty domu jsou mnohem nižší během podzimu a při mírných zimách. Pak kotel dokáže pracovat s nižší výstupní teplotou a vratná voda se pohybuje pod kondenzační hranicí. 

• Není důležité, zda kotel kondenzuje v pár mrazivých dnech. Důležité je, kolik hodin topné sezony dokáže strávit v účinném nízkoteplotním režimu.

Úspora 15 až 20 procent plynu

Úsporu 15 až 20 % plynu nelze slíbit každému majiteli kondenzačního kotle tím, že nastaví správnou teplotu. Rozdíl je výrazný v případě, že kotel před změnou pracoval v nevhodném vysokoteplotním režimu a kondenzační efekt prakticky nevyužil. Menší prostor pro úspory mají domácnosti, jejichž kotel už většinu roku s nízkou vratnou vodou pracoval. Proto údaj o 15 až 20 % úspory chápejte jako možnost v případě, že došlo k nápravě nevhodně provozovaného systému. 
Nejúspornější je tak nízká teplota topné vody, jakou si dům může v danou chvíli dovolit, aniž by utrpěl tepelný komfort. Proto nenechávejte na kotli jednu teplotu po celou sezonu.